Rozhovor se uskutečnil během jejího posledního pracovního týdne. Jelikož její kancelář byla již z poloviny vyklizená, jako místo pro rozhovor byl vybrán sál pro komorní hudbu. Ten se již několik dní pyšní novým nátěrem, jehož autorem je Frank Maibier. Rozhovor začal sérií rychlých otázek.
Hudební škola v jednom slově: nadšení
Co je těžší? Začít, nebo přestat?
Nancy Gibson: Přestat . Nebo spíše to uzavřít.
Co je důležitější, zkoušky nebo koncert?
Koncert.
Hudební škola ve třech slovech.
Radost. Soustředění. Krása.
Jaký zvuk symbolizuje hudební školu?
Zvuky, které slyšíte ve čtvrtek odpoledne, když stojíte venku před hudební školou.
Tréma – přítel nebo nepřítel?
Obojí.
Na jaký hudební nástroj byste se ještě rádi naučili hrát?
Klarinet. Nebo dudy. Obojí.
Co je těžší? Najít správný tón, nebo ho udržet?
Udržet.
Co zůstane, když dozní poslední tón?
Spokojenost.
Váš nejkrásnější zážitek z hudební školy v jednom slově.
Páni, to je těžké... Ale: nadšení!
Pojďme se na to podívat podrobněji. Co se skrývá za tímto nadšením?
Jsem prostě nadšený z hudební školy. Je to sice také práce a není to vždy snadné, protože se setkávám s velmi různorodými hlasy a mnoha názory. Ale je to prostě úžasné, když vidíte devítiletého nebo jedenáctiletého chlapce, jak soustředěně stojí na jevišti. To úsilí mladých lidí naučit se pracovat tak komplexně, zvládat tolik různých věcí najednou. Poslech, porozumění notám, motorické dovednosti, spolupráce s učitelem i mezi žáky navzájem. Všechny tyto aspekty jsou vzájemně propojeny. Je fascinující tento proces pozorovat. A pak z toho vzejde hudba, vzejde umění. Na to si budu pamatovat až do konce života.
Které setkání z uplynulých 17 let v hudební škole vám navždy zůstane v paměti?
Kromě těch, které jsem právě popsal, si zvláště vzpomínám na jedno setkání z roku 2018. Měli jsme na návštěvě ansámbl z Leedsu a měli jsme vystoupit na městském festivalu. Pak ale došlo k nepokojům a všechno bylo zrušeno. A naši partneři z Leedsu, tito úžasní lidé, to pochopili. Okamžitě řekli, že se to mohlo stát i u nás. Chovali se kolegiálně a ochotně spolupracovali. Takové věci se stávají mezi vedoucími ansámblů, kteří pracují s mladými lidmi. Tuto flexibilitu a dobrosrdečnost nikdy nezapomenu.
Jak se hudební škola změnila od roku 2009?
Fyzicky máme samozřejmě nový koncertní sál a nové prostory. Celá budova je zrenovovaná odshora až dolů, i když v suterénu a na půdě je ještě prostor pro zlepšení. Nejdůležitější však je, že od roku 2025 máme mnoho učitelů na trvalý úvazek, přesně 63. Samozřejmě ne všichni na plný úvazek, ale pro práci hudební školy to znamená obrovský rozdíl.
Jaká byla spolupráce s pedagogickým sborem?
Bez pedagogů a také bez administrativy bych nic nedokázal, všechny ty procesy změn by nebyly možné. Pedagogika se neustále mění. Ale jsme tým, sedíme na jedné lodi a každý vesluje s námi. Za to jsem velmi vděčný.
Na co se těšíte v důchodu?
Na pondělní ráno, kdy nemusím vstávat.
Zůstanete v Chemnitzu?
Ano, a mám spoustu plánů. Už jsem přislíbila, že se zapojím do různých výborů. Mými prioritami jsou podpora čtení a podpora demokracie. A ráda bych se více věnovala sportu. Vím, že to říkají všichni (směje se). I nadále zůstávám spojen s Chemnitzským hudebním spolkem a těším se, že budu mít více času na divadlo, operu a balet. Postarám se o předplatné pro seniory.
Zůstanete v hudební škole?
No, nebudu tu pobíhat a sledovat, jak to teď dělají. Samozřejmě přijdu na koncerty, ale soukromě. Ze začátku to bude zvláštní. Půjdu do hudební školy a nebudu moct jen tak vtrhnout do své kanceláře nebo za kolegy. Budu se muset držet úředních hodin.
Máte nějaký vzkaz pro svou nástupkyni nebo svého nástupce?
Nebudu dávat žádné chytré rady. Doufám, že si s tím poradí. Práce v hudební škole je jako jízda na horské dráze a začátky jsou vždycky těžké. Přeji jí nebo jemu, aby mohl nebo mohla realizovat svůj plán a aby to byl dobrý plán. Jsem opravdu nesmírně zvědavý. Je ten správný čas na změnu směru. Je potřeba nová generace, která rozumí cestě do budoucnosti. Já si to už nedokážu dobře představit. Jsem příliš starý. Ale mladý člověk, který je o 20 nebo 30 let mladší než já, vidí budoucnost úplně jinak a ví, jakým směrem se musí ubírat. Přeji své nástupkyni či svému nástupci, aby v tom uspěla či uspěl.
O osobě
Nancy Gibson se narodila v roce 1961 v Torontu v Kanadě a své první hudební vzdělání získala v oborech klavír a housle. Zpěv studovala ve své rodné zemi a později v Londýně a na operní škole v Glasgow. Od roku 1992 žije v Chemnitzu se svým manželem, německým violoncellistou. Nancy Gibson působila 16 let v souboru chemnitzské opery, než v roce 2009 přešla na pozici ředitelky Městské hudební školy. Nyní odchází do důchodu.