Otevírání dveří do klubové scény v Chemnitzu

Randy Fischer, Henry Rettig a Jörg Walther

Je poledne, typicky deštivý a vlhký podzimní den, a přesto mají Randy Fischer, Henry Rettig a Jörg Walther dobrou náladu a netrpělivě čekají na začátek prvního Chemnitz WEEKENDER. Během čtyř dnů budou mít obyvatelé Chemnitzu možnost poznat osm různých kaváren a klubů v Chemnitzu - klubovou show. Od 22. do 25. října se každý den představí dvě místa, kde se bude hrát živá hudba v té nejlepší kvalitě. Patří mezi ně Aaltra, Emmas Onkel a Arthur na Kaßbergu, Odradek na Leipziger Straße, Weltecho a Atomino v centru města a také Lokomov a Nikola Tesla na úpatí Sonnenbergu. Sešli jsme se se třemi spoluorganizátory a povídali si o WEEKENDERU, subkultuře v Chemnitzu a o městě.

Festival WEEKENDER se koná poprvé, jak jste přišli na tento nápad?
Jörg Walther : Společně s Fine z Lokomova mě napadlo udělat něco společného mezi Lokomovem a Altrou. Pak jsme tuto myšlenku posunuli dál. Koho dalšího bychom se mohli zeptat? Kdo by se chtěl zúčastnit? A pak jsme se zeptali příslušných klubů a dostali jsme velmi pozitivní odpověď.

Kdy tento nápad vznikl?
Jörg Walther : Myslím, že to bylo v zimě roku 2014.

Co se děje na WEEKENDERu?
Jörg Walther : Chceme festival využít k tomu, abychom lidem ukázali, kde jsou v Chemnitz spoty. Nemáme tady situaci, kdy je všechno shromážděno na jednom místě. Takže představujeme naše kluby a ukazujeme, kde se dá v Chemnitzu slyšet a vidět dobrá živá hudba.
Randy Fischer: Weekender je v podstatě o živé hudbě - během čtyř dnů nabízíme širokou škálu koncertů od sólových umělců až po kapely.
Henry Rettig: Také hudební žánry se v jednotlivých klubech liší. Je tu vše od post-punku přes písničkáře až po elektro. A interpreti také vystupují v konkrétních klubech, kam se hodí.

Během čtyř dnů mají hosté možnost vidět osm různých kapel - každý den dvě. Jednak je to mnohem uvolněnější než poslouchat osm kapel za jeden večer a zároveň poznáte trasy z bodu A do bodu B. A jednak je to mnohem pohodlnější než poslouchat osm kapel za jeden večer. Dobrý úvod pro každého, kdo ve městě teprve začíná.

Jedná se o osm různých míst v Chemnitzu - předpokládám, že se všichni navzájem znáte?
Randy Fischer: Ano, známe se navzájem. Chemnitz není velké město a všichni se znají. Příjemné je, že tu není žádná konkurence. Takže má smysl dělat něco společně. To, co obvykle každý dělá sám, děláme společně během těch čtyř dnů.

Jsou v Chemnitzu nějaké další kluby, které by se mohly příští rok zúčastnit, pokud se WEEKENDER bude opět pořádat?
Henry Rettig: Nejdříve musíme zjistit, jak to letos dopadne, abychom vůbec mohli říct, že v tom budeme pokračovat i příští rok. V každém případě jsou v Chemnitzu kluby, které se mohou zúčastnit, pokud budou chtít. Určitě! Přemýšleli jsme o tom, že bychom zapojili více klubů, ale vše by mělo být relativně blízko u sebe, aby se dalo za jeden den dojít z jednoho klubu do druhého. Z Atomina do Weltechu je to pět minut, z Aaltra do Odrádku možná deset a z Lokomova do Nikoly Tesly je to jen přes silnici.
Randy Fischer: Problém je v tom, že jste omezeni čtyřmi dny.

Proč začínáte festival zrovna v říjnu?
Jörg Walther : Říjen je pro kapely skvělý měsíc na turné, takže se jim to hodí.
Randy Fischer: No, prostě po letní přestávce se pomalu všude rozjíždí sezóna. Říjen je prostě nejlepší měsíc na to, abyste vyzkoušeli něco nového. Samozřejmě noví studenti ve městě jsou cílovou skupinou, kterou chceme oslovit. Nabízíme jim možnost podívat se do klubů a zjistit, co se v Chemnitzu děje. A WEEKENDER je velmi jednoduchý způsob, jak toho dosáhnout na čtyři dny s omezeným rozpočtem.

Pokud se rozhodnete jet na všechny čtyři dny, doporučujeme festivalový náramek za 25 eur. S tímto náramkem se dostanete do všech klubů a užijete si program. Pokud se však rozhodnete dopřát si WEEKENDER jen jeden nebo dva dny, můžete zaplatit i na pokladně.

Pro jaké publikum jste určeni?
Randy Fischer: V zásadě uspokojujeme různé žánry. Ale v dnešní době může být někdo, kdo rád poslouchá elektro, nadšený i z večera písničkářů. Myslím, že živá hudba osloví jak osmnáctiletého studenta, tak čtyřicetiletého milovníka živé hudby. A to je také cílová skupina WEEKENDERS - přátelé dobré živé hudby.
Henry Rettig: No, nakonec by se dalo říct, že sloužíme subkultuře. Chceme ukázat, že v Chemnitzu existuje něco, co je na hony vzdálené velkým diskotékám. Ukazujeme jiný svět, který je v Chemnitzu přítomen.
Randy Fischer: Program je nicméně tak široce založený, že se u něj budou bavit různí lidé. Problém je vlastně v tom, že v Chemnitzu nemáme moc turistů. To je jiné než v jiných velkých městech. Proto naše publikum tvoří především lidé, kteří zde žijí.
Henry Rettig: Už teď se snažíme novým obyvatelům Chemnitzu ukázat, že se ve městě něco děje. Že se tu dá něco dělat. Nabízíme něco pro každý vkus. Když se ohlédnu deset let zpátky, mnoho lidí říkalo, že se v Chemnitzu nic neděje a že se nic neděje.

A co říkají lidé dnes? Změnilo se něco?
Randy Fischer: V Atominu jsme si všimli, že na začátku semestru přijíždí do Chemnitz více mladých studentů, aby zjistili, kam mohou jet. Jsou otevřenější, více se zajímají. A WEEKENDER jim skvěle otevírá dveře. Jdete ve skupině třeba pěti lidí, koupíte si náramek a máte pestrý program, na který se můžete dívat čtyři dny po sobě. Před deseti lety to bylo jiné. Přemýšleli jsme o tom: dokážeme získat potřebný počet hostů? A ptali jsme se sami sebe, kde vlastně studenti jsou.
Henry Rettig: Univerzita se prostě zvětšila a je to znát. Je však třeba říci, že centrum města není zahlceno studenty. Na rozdíl od jiných měst nejsou hospody a kavárny plné jen vysokoškoláků. Tak to prostě je. A pro mnohé je centrum města jen zastávkou.

Ale vy tři jste všichni rodáci z Chemnitzu?
Randy Fischer: Pocházím z vesnice, takže jsem ušel dlouhou cestu. Z vesnice do velkoměsta.
Jörg Walther : Henry i já jsme se narodili v Karl-Marx-Stadtu.

Byl jste někdy někde jinde a opustil město?
Henry Rettig: Jednou jsem kvůli práci žil rok v Drážďanech. Drážďany nejsou moje město, ale to je věc vkusu. Nakonec je třeba říct, že v jiných městech se vaří jen z vody. Když se tam koná koncert, nepřijde víc lidí než v Chemnitzu.
Randy Fischer: V Chemnitzu jsem se kompletně socializoval a stal se zde tím, kým jsem dnes; ve větších městech by bylo mnohem obtížnější pracovat jako kulturní producent tak, jak to dělám nyní. Tady to prostě funguje dobře.

Máte zde nějaké oblíbené místo?
Jörg Walther : Ach, není jen jedno oblíbené...
Henry Rettig: Celá oblast kolem Chemnitzu je nádherná. Zvlášť když jezdíme na kole, nedá se to přiřadit k jednomu místu nebo jedné lavičce. Okolí Chemnitzu je úžasné. Říkají to i lidé odjinud. Na kole vyjedete deset minut někam z ulice a jste v přírodě. To nemá tolik měst. Ale nemám jedno konkrétní místo, kam by člověk jezdil jednou týdně.

Chybí vám v Chemnitzu něco?
Randy Fischer: Vysoká umělecká škola!
Jörg Walther : Kampus v centru města.
Henry Rettig: Více mladých lidí, kteří něco dělají. Od kavárny po opravnu kol. To je nakonec důvod, proč se všichni známe. Protože jsou to stále stejní lidé, kteří podávají pomocnou ruku. Ale mohlo by jich být víc. Osobně vidím, že se toho děje málo, protože máme tolik studentů. Je vidět, že se něco mění. Mění se "chemnitzský feeling". Když jsem odešel ze školy, odešli vlastně všichni. Nebyl nikdo, kdo by tu zůstal. Každý, kdo mohl studovat, odešel. Mezitím se to změnilo. Chemnitz je krásný a člověk slyší, že si mladí lidé dokážou představit, že tu zůstanou.
Randy Fischer: Chemnitz má rodinnou atmosféru. A pokud se vám to líbí, pak je to tady ideální. Můžete si tu udělat čas, a přesto je kulturní nabídka velmi dobrá, zejména ve srovnání s městy stejné velikosti. Můžete chodit na koncerty, máme dvě velmi dobrá kina, daleko od mainstreamových kin. Můžete jít do velmi dobrého divadla. To všechno tam je!

Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Randy Fischer: No, já nechci nikoho pobízet! Možná já sám...
Henry Rettig: To bych také odmítl. Lidé sami vědí, co chtějí, a pokud se chtějí zavřít ve svém bytě, tak ať to udělají.