Bratři Eduard a Adolph Beckerovi byli zakladateli jedné z nejúspěšnějších a nejznámějších továren na rukavice v Chemnitzu. Firma Gebr. Becker existovala od léta 1883 do konce roku 1934, kdy byla převedena do akciové společnosti Eduard Becker Söhne.

Eduard Becker byl ženatý s Karolinou Mannovou. Manželé měli čtyři děti: Lily (nar. 1888), Karla Christiana (nar. 1890), Arthura (nar. 1893) a Richarda (nar. 1899). Nejmladší syn zemřel již ve věku jedenácti měsíců a byl pohřben bez uvedení jména na židovském hřbitově v Altendorfu.

Arthur Becker, který úspěšně absolvoval Reálné gymnázium v Chemnitzu, se jako voják zúčastnil první světové války a v listopadu 1917 se vrátil z
. V následujících letech se jako pokladník aktivně podílel na činnosti Židovského svazu mládeže. Kromě toho byl vášnivým tenistou. Jako takový podporoval židovský „Tennis-Club 1926 e. V.“.

Po smrti otce v červenci 1918 se Arthur Becker stal společníkem rodinné firmy. V roce 1921 se tento tehdy 28letý mladý podnikatel oženil s Charlotte Clarou Frankovou, dcerou obchodníka z Lipska. Jejich děti Fritz-Edgar a Liesel Anita se narodily ve Státní ženské klinice v Chemnitzu. Ještě před narozením své dcery se manželé přestěhovali do domu na Goetheplatz 3, který do té doby patřil vážené továrnické rodině Hilscherů.

Arthur Becker byl v roce 1932 zvolen místopředsedou dozorčí rady akciové společnosti Eduard Becker Soehne. Kromě toho byl mimo jiné členem dozorčí rady akciové společnosti Bachmann & Ladewig. Vlastnil také podíly ve společnosti Maschinenfabrik Kappel GmbH.
Manželé Beckerovi se velmi zajímali o kulturní život města. Arthur Becker byl členem chemnitzského spolku „Kunsthütte“. Kromě toho vlastnil
několik uměleckých děl. Lotte Beckerová pravidelně navštěvovala představení divadla Schauspieltheater v Chemnitzu. Své dojmy zaznamenávala do „Zápisníku o divadle“.

Po zavraždění advokáta Dr. Arthura Weinera, který byl členem dozorčí rady společnosti Eduard Becker AG, se bratři Beckerové na konci léta 1933 rozhodli opustit zemi. Arthur Becker od té doby žil se svou rodinou ve vesnici Bloemendaal v Nizozemsku. Vzhledem k hrozícímu vypuknutí války emigrovali manželé se svými dětmi v dubnu 1939 do Kanady a nejprve několik let žili v Montrealu. Tam se Arthur Becker stal obchodním partnerem místního výrobce rukavic a punčoch. Odtud tento výrobce posílal balíčky s humanitární pomocí přátelům v Evropě.

V 50. letech se Arthur a Charlotte Beckerovi přestěhovali do USA. Manželé žili až do své smrti ve městě Hollywood (Florida). Arthur
Becker zemřel ve věku 87 let v únoru 1988, Charlotte Beckerová zemřela jen několik měsíců po svých 100. narozeninách, které ještě stihla oslavit v kruhu svých dětí a
vnoučat. Na konci roku 1999 darovaly její děti Židovskému muzeu v Berlíně rozsáhlý soubor památek týkajících se historie rodiny Beckerů i rukavičkové továrny bratří Beckerů (1908–1999).

Fritz-Edgar, který si v exilu říkal Fred, nadále žil v Kanadě. V roce 1996 pověřil židovskou obec v Chemnitzu, aby nechala zrestaurovat hrob
rodiny Eduarda Beckera na židovském hřbitově. Fred Becker žil až do své smrti v Torontu.

Liesel se v květnu 1947 provdala za Ernesta B. Sabloffa. Z jejich manželství vzešly tři děti: Daniel, Lynn a Nancy. V roce 1983 se manželé přestěhovali
do USA. V Santa Cruz (Kalifornie) našli nový domov. Ernie Sabloff zemřel 29. ledna 1998. V roce 2001 se Liesel Sabloffová jako čestný host města zúčastnila 10. dnů židovské kultury v Chemnitzu. V roce 2022 vydala Liesel Sabloffová pod názvem „Liesel: A Century Observed“ své vzpomínky, v nichž mimo jiné popsala svůj návrat do Chemnitzu v letech 1992 a 2001. Již několik let žije v domově pro seniory a vítá položení „Stolpersteine“ na památku své rodiny.