Připomínka říšské pogromové noci 1938

Instalace švýcarské umělkyně Eve Stockhammerové připomíná pomocí záclony z 1,5 milionu skleněných korálků nespočetné množství dětí, které přišly o život během nacistického pronásledování.

Výstava přibližuje činnost židovských podnikatelů, jejichž inovativní duch a nasazení formovaly průmyslový rozvoj města Chemnitz – až do chvíle, kdy byl jejich přínos násilně ukončen vyvlastněním a pronásledováním za nacistického režimu.

Tři renomovaní saskí fotografové se zabývali židovským životem v Sasku. Aniž by si činili nárok na úplnost, ale s přesným pohledem a empatií zachytili lidi, místa a okamžiky. Jejich fotografie poskytují vhled do rozmanitosti židovského života v Sasku.

Vernisáž, 3. listopadu 2026, 15:00

Pondělí až čtvrtek 8:00–18:00
Pátek 8:00–16:00

Výstava „Zachyceno“ představuje vybrané fotografie deportací Židů, Sintů a Romů i obětí nacistické „eutanázie“. K vidění jsou také pachatelé a přihlížející, kteří byli při deportacích přítomni. Deportace totiž byly viditelné. Probíhaly za bílého dne. Mnoho lidí se rozhodlo přihlížet při odvlečení svých sousedů a často se na nich i podílelo.

9. 11. 2026, 14:00
Vernisáž a přednáška Dr. Ramony Bräu-Herget (Arolsen Archives)

7. září 1945 obnovilo 18 židovských přeživších v Chemnitzu židovskou obec. Pouhých několik měsíců po konci nacismu a šoa tak dali najevo, že je čas na nový začátek.

Výstava připomínala tyto lidi a jejich odvahu znovu vybudovat židovský život v Chemnitzu navzdory pronásledování, ztrátám a zničení. Dokumenty a fotografie zachycovaly vznik nové komunity, založené na solidaritě, víře a touze po bezpečném domově.

Pondělí až čtvrtek 8:00–18:00,
pátek od 8 do 16 hodin

Dokumentární film, Spojené německé republiky
1988; režie: Erwin Leiser / Vera Leiser – 80 minut

Erwin Leiser, který jako patnáctiletý zažil listopadové pogromy v Berlíně a na začátku roku 1939 se mu podařilo uprchnout do Švédska, se ve svém filmu neomezuje pouze na několik málo dokumentárních záběrů z té doby. Díky mimořádně důkladnému výzkumu se mu podařilo najít a vyzpovídat řadu zajímavých očitých svědků. Propojením historických záběrů a textů s popisem osobních zážitků očitých svědků ztrácí tragédie svou anonymitu a stává se tak pro diváka obzvláště působivou a srozumitelnou.

Akce pořádaná ve spolupráci s organizací Buntmacher*innen e.V. a Městskou knihovnou v Chemnitzu v rámci tematického roku „Tacheles – Rok židovské kultury v Sasku“. Podpořeno Místním akčním plánem pro demokracii, toleranci a kosmopolitní Chemnitz v rámci federálního programu „Demokratie leben!“ (Žít demokracii!) a Krajskou radou pro prevenci Svobodného státu Sasko.

Výzkumný projekt Loutkového divadla v Chemnitzu

Frida, unavená mlčením a mezerami ve své rodině, se vydává po stopách svého dědečka. Na základě rodinných vyprávění, fotoalb a výpovědí dobových svědků rekonstruuje jeho životní příběh. Její dědeček žil do roku 1938 jako vážený okresní lékař nedaleko Reichenbergu (dnes Liberec). Později se stále více dostával do víru nacistického režimu a v roce 1942 byl jako „specialista na epidemie“ povolán do Lembergu (dnes Lvov). Po válce následovalo zatčení, soudní proces a ztráta jeho domova. Inscenace spojuje biografický a dokumentární materiál a osvětluje německé dějiny i jejich následky z perspektivy rodinné historie.

Výstava vypráví historii Chemnitzu od 12. do 20. století a prohlídka se přitom zaměřuje na život a působení židovských obyvatel a obyvatelek Chemnitzu.
Židovští podnikatelé, občané a uchazeči o práci ovlivnili rozvoj tohoto průmyslového města a přispěli k vzniku důležitých institucí. Nacistická diktatura tento židovský život zničila a i nový začátek po roce 1945 byl pro přeživší a navrátilce obtížný.