V sobotu 20. září bude na dvanácti místech v Chemnitzu položeno a vysvěceno dalších 30 nových kamenů. Stalo se již tradicí, že se každoročním pokládáním Kamenů úrazu připomínají občané města, kteří kdysi žili na stejném místě a kteří byli pronásledováni a stali se oběťmi nacionálněsocialistického režimu. Malé mosazné tabulky na kamenech informují o nejdůležitějších datech v životě vyznamenaných osob a na chodníku označují jejich poslední bydliště nebo působiště.
Letos město Chemnitz uctí židovské, politické a eutanazií postižené oběti. Umožnili to angažovaní občané a žáci chemnitzských škol, kteří přijetím sponzorských darů zajistili financování malých pamětních desek. Mnozí z nich, příbuzní vyznamenaných z Izraele a Švýcarska i další potomci bývalých židovských rodin z Chemnitz, budou pokládání pamětních desek ve městě doprovázet.
Přítomné přivítá na startu v 9 hodin před budovou TIETZ primátor Ralph Burghart. Umělec Gunter Demnig, který v roce 1993 zahájil umělecký projekt Stolpersteine a nyní s ním cestuje po světě, bude přítomen na prvních stanovištích a položí Stolpersteine.
V pátek 19. září v 18 hodin - večer před položením kamenů - jsou zájemci zváni na přednášku Guntera Demniga ve Státním archeologickém muzeu Chemnitz, Stefan-Heym-Platz 1. Bude hovořit o projektu Stolperstein, který připomíná oběti nacistického režimu a vizualizuje jejich poslední známá místa pobytu nebo práce. Vstup na přednášku je zdarma. Vzhledem k omezenému počtu míst se prosím registrujte na https://mitdenken.sachsen.de/1055233.
Projekt v Chemnitzu od roku 2007 koordinuje AG Stolpersteine pod vedením města Chemnitz. Jeho členy jsou Spolek města Chemnitz VVN/BdA, historik Dr. Jürgen Nitsche a Městský archiv Chemnitz.
Podrobněji o 30 Stolpersteine na dvanácti místech v Chemnitz:
TIETZ, Moritzstraße 20.
Stolpersteine před obchodním domem TIETZ jsou věnovány Erichu Jacobymu, bývalému zaměstnanci obchodních domů TIETZ postavených v Chemnitz v roce 1904, jeho manželce Eugenii Jacobyové, rozené Brüllové, a jejich dětem Gerhardovi a Marion. Sponzory jsou Mara Schmied-Tautz a žáci střední školy Montessori v Chemnitz, kteří si pro zahájení připravili krátký hudební program.
Erich Jacoby přišel se svou rodinou z Berlína do Chemnitz v roce 1927, aby zde pracoval v TIETZu jako vedoucí oddělení dámské konfekce. V roce 1928 se v Chemnitz narodila dcera Marion. Obě děti později navštěvovaly školu André na Kaßbergu. Po pogromové noci, během níž byl Erich Jacoby vzat do "ochranné vazby" a poté nakrátko deportován do koncentračního tábora Buchenwald, udělali manželé vše pro to, aby děti dostali do bezpečí. Dne 6. června 1939 byli Gerhard a Marion dopraveni do bezpečí dětským transportem do Švédska. Erich a Eugenie Jacobovi byli deportováni na Východ hromadným transportem 13. července 1942. Po skončení války se židovská obec v Chemnitz domnívala, že tento transport byl určen pro ghetto Belzyce.
Očekává se, že se položení Kamenů úrazu zúčastní také potomci rodiny ze Švédska.
9.40: Dresdner Straße 4 (dnes roh Bahnhofstr./Augustusburger Str.).
Manželé Richard a Sophie Sanderovi, rození Grossmannovi, žili se svými dvěma syny Ernstem a Herbertem Sanderovými v domě na adrese Dresdner Straße 4, kde vlastnili také obchod s nábytkem. Během listopadových pogromů byli synové vzati do "ochranné vazby". Herbert Sander byl v květnu 1942 deportován do ghetta Belzyce, zatímco jeho bratr Ernst požíval dočasné ochrany kvůli "smíšenému manželství".
Richard Sander zemřel 15. července 1942 a byl pohřben na židovském hřbitově v Chemnitz. Sophie Sanderová byla v září 1942 deportována do terezínského ghetta, kde se v únoru 1945 setkala se svým synem Ernstem Sanderem. Společně se vrátili do Chemnitz 9. června 1945. Zemřela zde 9. prosince 1950 a její syn Herbert byl považován za nezvěstného. Od jara 2024 připomíná Ernsta Sandera bývalá cela ve vězeňském vzdělávacím a pamětním centru Kaßberg.
Kmotři: Mgr: Ottilie Wiedová, Marcus Lehmann a Uwe Lasch, Anja Wartenbergová, Dr. Steffi Lehmannová.
10.05 hodin: Augustusburger Straße 44 (dnes vedle Augustusburger Str. 36).
Manželé Kalman a Hanah Kugelmasovi, rození Blonerovi, žili v Chemnitz pravděpodobně od počátku 20. let 20. století a provozovali zde obchod s pánskými oděvy. Spolu s dcerou Margot Kugelmasovou patřili mezi 335 Židů s polským občanstvím z Chemnitz, kteří byli 28. října 1938 zatčeni v rámci "Polen-Aktion" a deportováni do Polska. Jejich osud není znám.
Kmotři: Peggy Braun, Dr. Johanna Rose, Sabine Hochmuth
10.30 hodin: Uferstraße 9 (dnes naproti Uferstraße 20).
Szyja Wulf, obchodník se stranickým zbožím z ruského Polska, žil s rodinou od roku 1910 v Chemnitz a v roce 1913 získal nemovitost na adrese Uferstraße 9. Během první světové války se v prosinci 1917 přestěhoval zpět do Krakova se svou ženou Ettel Leou Wulfovou, rozenou Buchasterovou, a jejich syny Eliasem a Josefem Wulfem, který se zde narodil. V době nacismu byli manželé, jejich starší syn Elias a jeho rodina zavražděni v krakovském ghettu. Jejich syn Joseph, vystudovaný rabín, přežil Osvětim a vězení gestapa v Krakově. Později dokumentoval nacistické zločiny v západním Německu a vydal na toto téma řadu knih. V říjnu 1974 si tragicky vzal život.
Kmotři: (†) Anja Menzel-Rook, soukromá osoba, Dieter Nendel (†)
10.55 hodin: Würzburger Straße 25
Karl Otto, redaktor, básník a kulturní funkcionář, byl členem KPD a Svazu bojovníků Rudé fronty. Jeho manželka Marianne Otto, rozená Schubertová, rovněž členka KPD, pracovala jako písařka a dopisovatelka. Byla zatčena 8. května 1933 a do 16. května 1933 byla držena v "ochranné vazbě" na policejním ředitelství.
Již v březnu 1933 byl Karl Otto poslán do vazební věznice na Kaßbergu za "ilegální schůze" a odtud deportován do koncentračního tábora Sachsenburg, kde byl 6. listopadu 1933 propuštěn. Po dalším zatčení v říjnu 1934 za "protistátní chování" byl opět převezen do koncentračního tábora Sachsenburg a v prosinci 1934 propuštěn.
V roce 1942 byl Karl Otto mobilizován do wehrmachtu a 9. května 1945 byl zajat Brity. V prosinci 1945 se mu podařilo uprchnout a vrátit se domů. O historii tábora Sachsenburg později obsáhle psal.
Kmotři: Mgr: Albrecht Geißler, Franziska Fiedlerová
11.25 hodin: Ottostrasse 11
Továrník Louis Goldschmidt, obchodník z Chemnitz, byl počátkem roku 1933 na obchodní večeři v Chemnitzer Hofu pod záminkou vylákán na ulici a odveden do nechvalně známého "Hanzovního domu".
Hansa-Haus", kde ho nacističtí pohůnci tvrdě týrali. Jeho rodině se pak podařilo odvézt ho do Švýcarska, kde se několik měsíců potácel mezi životem a smrtí. Přežil a do Chemnitzu se již nikdy nevrátil. V září 1936 se přestěhoval do Anglie a založil tam novou továrnu na punčochové zboží. Zemřel v Londýně v lednu 1962.
Kmotři: Grit Heinigová a Steven Powlesland
13.15 hodin: Franz-Seldte-Straße 50 (dnes Henriettenstraße).
Hugo Benda, majitel továrny na vlněné zboží, a jeho manželka Louise Marie Benda, rozená Krugová, žili od roku 1932 se svou dcerou Ilse Bendou na adrese Henriettenstraße 50. V důsledku výzvy k "bojkotu Židů" v dubnu 1933 byl Hugo Benda zatčen a krutě týrán. Také jeho obchodní obrat se drasticky propadl a musel vyhlásit bankrot. V květnu 1936 Hugo Benda podlehl rakovině.
Krátce po říšské smršti v listopadu 1938 matka s dcerou uprchly z Chemnitz. Obě přežily válku a německou okupaci ilegálně v Bruselu a později se vrátily do Německa.
Sponzoři: Prokeinovi, žáci gymnázia Georgius Agricola, Peter Blechschmidt
13.40: Helenenstraße 60 (dnes Walter-Oertel-Straße)
Židovka Nanny Paudlerová, rozená Fröhlichová, byla podruhé provdána za Johannese Paudlera, nakladatelského agenta z Čech. V důsledku toho konvertovala k římskokatolické církvi. Paudlerovi byli kvůli svému židovskému původu a antifašistickému postoji vystaveni neustálému pronásledování. V lednu 1944 opustili Chemnitz a skrývali se na různých místech. Zatímco chůva byla hospitalizována, jejího manžela zatklo gestapo, ale byl opět propuštěn. Krátce před koncem války uprchli z Berlína do Krušných hor. Johannes Paudler tam díky vpádu Rudé armády v květnu 1945 jen o vlásek unikl vojenskému soudu.
Kmotři: MUDr: Rodiče: Anja Thiele, Andreas Georgi
14.05 hodin: Gustav-Adolf-Straße 40
Gerhard Rothe trpěl jako malé dítě záchvaty a sotva mluvil. Kvůli jeho nevyléčitelnému zdravotnímu stavu se jeho otec obrátil na městský úřad pro mládež a sociální péči, který doporučil jeho hospitalizaci v psychiatrické léčebně. V červenci 1932 byl Gerhard přijat do "ústavu Katharinenhof v Großhennersdorfu". Na podzim 1940 byl spolu s dalšími 63 lidmi převezen do "hromadného transportu" a ještě téhož dne zavražděn plynem ve vražedném centru Pirna-Sonnenstein.
Sponzor: Almut Bothe
14.30 hodin: Heinrich-Beck-Straße 1
Dr. Helmuth Klemperer byl židovský právník a od prosince 1925 byl přijat jako přísedící u okresního a krajského soudu v Chemnitz. Spolu s manželkou Ursulou Klempererovou, rozenou Pabstovou, a dcerou Edith Charlotte Klempererovou žili na adrese Heinrich-Beck-Straße 1 až do roku 1933, kdy uprchli do Barcelony. Když mu byla v témže roce odebrána licence k výkonu advokátní praxe, postavil se proti režimu odvážnými dopisy saskému ministru spravedlnosti. V roce 1936 se manželům v Barceloně narodilo druhé dítě, Justus Thomas Klemperer. V roce 1937 rodina společně emigrovala přes Prahu do Ekvádoru. Dr. Helmuth Klemperer byl v červenci 1953 v Německu znovu naturalizován a v roce 1957 znovu přijat do advokátní komory.
Kmotři: Mgr: Beatrix a Sebastian Schmidtovi, Maria Wiegand, Anne Brantl, Gert Wilhelm
15:00: Liliencronstraße 1
Podnikatel Heinrich Neumann založil v roce 1908 se svým starším bratrem Sigmundem velkoobchod s punčochovým a rukavičkářským zbožím. V roce 1921 se oženil s Dorou Hedwigou Neumannovou, rozenou Grellmannovou. V roce 1921 se jim narodilo první dítě a v roce 1923 dcera Fanni Ruth. I ona však v roce 1928 zemřela na nemoc a byla pohřbena na židovském hřbitově v Chemnitz-Altendorfu.
Heinrich Neumann emigroval v roce 1939 do Anglie. Jeho žena Dora byla pravděpodobně příliš nemocná na to, aby se k němu připojila. V roce 1945 byla pohřbena v protileteckém krytu a utrpěla vážná zranění. Pravděpodobně v důsledku těžkých depresí a celkové fyzické slabosti si v roce 1946 vzala život. Heinrich Neumann přežil svou ženu o sedm let.
Kmotři: rodina Fritzsching, rodina Busse
15.35 hodin: Grünband 20
Manželé Auguste a Bodo Ritscherovi byli antifašisté z Chemnitz. Po zákazu KPD v roce 1933 pracovali v ilegalitě. Bodo Ritscher byl v červnu 1933 zatčen, mučen v policejní věznici v Chemnitz a odtud převezen do koncentračních táborů Colditz a Sachsenburg. Tam byl až do svého propuštění v září 1934 nasazen mimo jiné v komandu lomů.
Po svém zatčení 9. listopadu 1933 byl Auguste Ritscher v srpnu 1934 poslán na dva roky do věznice Waldheim poté, co byl odsouzen za přípravu velezrady.
Manželům se pak v roce 1936 podařilo emigrovat do Prahy. Bodo Ritscher odjel v únoru 1938 do Španělska, aby podpořil boj španělského lidu za svobodu. Auguste Ritscherová se přestěhovala do Paříže a pokračovala tam v odbojové činnosti. Po
propuštění z internace žili oba od dubna 1941 společně na jihu Francie, kde se jim v říjnu 1942 narodila dcera Anni. Do Chemnitzu se vrátili koncem roku 1947.
Sponzoři: Ulf Engler, vojín
Podrobné životopisy a další informace o projektu naleznete na www.chemnitz.de/stolpersteine.