Projev při kladení věnců u příležitosti vzpomínky na oběti „Noci pogromů“ dne 9. listopadu 2026

Vážený pane předsedo zemského sněmu, drahý Alexandere Dierksi,
vážení poslanci Německého spolkového sněmu a Saského zemského sněmu, vážení členové městské rady v Chemnitzu,
vážená paní Dr. Röcherová,
vážení členové židovské obce v Chemnitzu,
vážené dámy a pánové,
drazí žáci a studentky,
vážení hosté

9. listopad je den, který nás každý rok znovu naplňuje hrůzou. Je to den zamyšlení, ale také den, který nám připomíná minulost a ukládá nám odpovědnost.

Dnes uplyne 88 let od listopadových pogromů z roku 1938. I v Chemnitzu byly vypleněny židovské obchody, lidé byli napadeni a synagoga na Stephanplatzu byla záměrně zapálena a zničena. Naše město nese tyto jizvy dodnes. Židovská obec, která před nástupem nacismu čítala několik tisíc členů, byla během vlády nacistů téměř vyhlazena. Teprve v roce 2002 mohla být v Chemnitzu znovu vysvěcena synagoga.

Dnes vzpomínáme na oběti. Nezabýváme se však pouze minulostí. Antisemitismus totiž zdaleka není problémem, který bychom již překonali. Naopak: po celém světě, včetně Německa, jsme svědky děsivého opětovného nárůstu antisemitských postojů a dokonce i útoků.

Čísla hovoří jasně: Jen v roce 2025 bylo v celé zemi zaznamenáno 8 725 antisemitských incidentů. I v roce 2026 zůstává jejich počet znepokojivě vysoký. Židé jsou uráženi, vyhrožováni a napadáni. Setkávají se s nepřátelstvím v každodenním životě, ve školách i na univerzitách. Synagogy a židovská zařízení je třeba chránit. Lidé se ze strachu stahují do ústraní a někdy skrývají svou židovskou identitu.

To nás nesmí nechat chladnými. A už vůbec nás to nesmí zbavit řeči. Proto musíme protestovat: jasně, jednoznačně a pokaždé, když se setkáme s antisemitskou nenávistí. Nestačí si jednou ročně, 9. listopadu, navzájem slibovat, že se něco takového už nikdy nesmí stát.

„Nikdy více“ není slibem týkající se minulosti. Je to měřítko toho, jak jednáme dnes. K tomu patří i ochrana naší demokracie. Zločiny nacistů nám totiž brutálním způsobem ukázaly, kam mohou vést vyloučení, pohrdání lidmi a ničení demokratických struktur.

Demokracie není samozřejmostí. Potřebuje lidi, kteří se za ni zasazují. Lidi, kteří brání základní demokratické hodnoty, respektují právní stát a chrání nezávislost soudnictví a médií stejně jako parlamentní svobodu.

Pokud se autoritářské myšlenkové vzorce, extremismus, rasismus a bagatelizace naší historie opět hlouběji vkrádají do myslí lidí, musíme být ostražití.

Nesmíme dopustit, aby se vyloučení stalo společensky přijatelným a aby lidé tváří v tvář nenávisti a podněcování k nenávisti otupěli. Nezačíná to až násilím. Často to začíná mnohem dříve – slovy, předsudky a odvracením zraku.

Že vzpomínky nejsou abstraktními konstrukty, nám ukazuje i osobní příběh naší dnešní hostky, Hannah Allenové. Její babička Annelies Magenová se narodila v roce 1920 v Chemnitzu. Podařilo se jí uprchnout do Anglie. Rodiče Annelies Magenové ani její sourozenci však holocaust nepřežili.


Vážená paní Allenová,

to, že jste dnes zde a sdílíte s námi svůj rodinný příběh, pro nás znamená mnoho. Ukazuje to, že historie Křišťálové noci a holokaustu není dávnou minulostí, která se nás už netýká. Ne, sahá až do současnosti.

Důležitým symbolem samozřejmosti židovského života v Sasku byl letos také Rok židovské kultury „Tacheles“. Ten se nyní chýlí ke konci a již nyní můžeme bilanci hodnotit pozitivně. V září jsme oslavili tisící akci.

Celkem jich do konce roku bude téměř 1 500: koncerty, výstavy, divadelní představení, čtení, besedy a mnoho setkání. To ukazuje, jak velký je zájem o židovskou kulturu, historii i současnost. Především však „Tacheles“ zviditelnil židovský život a spojil lidi. To je úspěch, na kterém bychom měli stavět. Židovský život totiž patří k naší společnosti. Bez jakýchkoli výhrad. Nejen jako součást naší kultury vzpomínek, ale jako živá součást naší současnosti i budoucnosti.

[Oslovení],

využijme tento den k tomu, abychom si připomněli, naslouchali a zamysleli se. Ale především si vezměme na sebe odpovědnost, která z toho vyplývá: chránit židovský život, rozhodně se postavit proti antisemitismu a každý den znovu bránit naši demokracii.

Společné soužití ve svobodě, rozmanitosti a vzájemném respektu je totiž možné pouze tehdy, pokud nedáme prostor nenávisti vůči lidem a násilí.

Děkuji vám.

(Platí slovo řečníka.)