Kamenná pamětní kampaň

6. května bude na 13 místech ve městě položeno 27 nových Stolpersteine. Město Chemnitz si tímto projektem již řadu let připomíná památku lidí, kteří byli v našem městě pronásledováni, vyháněni a zabíjeni národními socialisty.

První Stolpersteine bude položena v 9 hodin ráno za manžele Marianne a Rolanda Rotsteinovy. Byli to sourozenci zesnulého čestného občana Siegmunda Rotsteina a žili na Alexanderstraße 1, nyní Ludwig-Kirsch-Straße 1. Všichni tři byli deportováni do Terezína a přežili holocaust.

Následně, přibližně v 9.35 hodin, bude v Zschopauer Straße 74 vzpomenuto na Lea Sondera, otce čestného občana Justina Sondera, který rovněž zemřel v loňském roce. Oba patřili k několika málo Židům z Chemnitz, kteří přežili koncentrační tábor Osvětim.

Každý z jejich rodinných příslušníků převzal sponzorství.

Pan starosta Sven Schulze se zúčastní prvních dvou slavnostních položení: "Projekt Kameny úrazu vynáší osobní osudy z anonymity. Dozvídáme se, kdo zde kdysi žil a jaké osudy museli obyvatelé Chemnitzu vytrpět v důsledku teroru nacistického režimu. Z jednotlivých životopisů je zřejmé, jak krutá byla systematická marginalizace, podněcování a vyvražďování milionů židovských občanů. Na to nesmíme nikdy zapomenout a už nikdy nesmíme přihlížet, když lidé chtějí ubližovat jiným skupinám lidí. Stolpersteine jsou více než jen památníkem, jsou každodenní připomínkou na všech našich cestách."

Trasa je naplánována následovně:

Alexanderstraße 1, nyní Ludwig-Kirsch-Straße 1.

Rodina Rotsteinových žila s pěti dětmi v malém bytě na Sonnenbergu. Na této adrese již stojí Kámen úrazu otce Jankela Rotsteina, který zemřel v září 1942 ve varšavském ghettu hladem. Nejstarší dcera Marianne Rotsteinová musela pracovat v různých židovských pracovních táborech a v roce 1944 byla deportována do Terezína. Její bratr Roland Rotstein byl spolu se svým bratrem Siegmundem Rotsteinem 13. února 1945 rovněž deportován do Terezína. Sourozenci přežili ghetto i tyfovou epidemii, která tam vypukla. Do Chemnitzu se vrátili 9. června 1945. Marianne Rotsteinová poté emigrovala do USA. Roland Rotstein později žil v Dolním Sasku a Berlíně.

Kmotra: Marion Rotsteinová

přibližně 9.35 - Zschopauer Straße 74

Zita a Leo Sonderovi byli 8. září 1942 deportováni do terezínského ghetta a 29. ledna 1943 převezeni do Osvětimi. Na adrese Zschopauer Straße 74 se již nachází Kámen úrazu Zity Sonderové, která krátce po příjezdu zemřela. Leo Sonder Osvětim přežil a v červnu 1945 se vrátil do Chemnitz spolu se svým synem Justinem.

Sponzor: Kerstin Claus

cca 10.10 hodin - Oststraße 93, dnes Augustusburger Straße 121

PronásledováníAdolfa Wilhelmiho začalo dávno předtím, než se v roce 1933 chopili moci národní socialisté. Nejprve byl v prosinci 1932 okresním soudem v Chemnitz odsouzen k pokutě 50 říšských marek za homosexuální styky. Následovaly další rozsudky a věznění, mimo jiné v Bautzenu, Plauen, Zwickau a Siegburgu. Po odpykání celého trestu nebyl Adolf Wilhelmi propuštěn, ale v květnu 1942 deportován do koncentračního tábora Buchenwald u Výmaru. V červenci téhož roku byl deportován do koncentračního tábora Dachau u Mnichova, kde byl 26. srpna 1942 zavražděn.

Sponzoři: Svaz 90 / Okresní sdružení Zelených Chemnitz

cca 10.30 hod. ulice Apollostraße 25, dnes za ulicí Gustav-Freytag-Straße 26.

Obchodník Max Meschulim Neger, původem z Ukrajiny, založil ve 20. letech 20. století malou továrnu na výrobu punčochového zboží. Jako polský občan byl spolu se svou ženou Charlottou Negerovou a synem Siegfriedem Negerem 28. října 1938 deportován do Polska. Usadili se ve městě Lemberg (Lwów). Po obsazení Lembergu německým wehrmachtem 30. června 1941 se stopa rodiny ztratila. Téměř všichni lemberští Židé byli v následujících letech vyvražděni ve sběrném táboře Lemberg zřízeném národními socialisty - s největší pravděpodobností včetně rodiny Negerových.

Kmotři: Karla Müllerová, Martin Niemann, žáci a učitelé gymnázia Georgius Agricola.

cca 10.50 hodin - Gustav-Freytag-Straße 3

Marek Muszkatblat byl Žid ruského původu a měl polské občanství. Brzy se stal politicky aktivním, v roce 1929 vstoupil do KPD. Kvůli své komunistické činnosti byl Marek Muszkatblat 20. dubna 1932 exmatrikulován vedením lipské univerzity. V březnu 1933 Marek Muszkatblat emigroval do Francie, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Tylou Wajdenbaumovou, provdanou Muszkatblatt. Po uzavření příměří v Compiègne 22. června 1940 se manželé zapojili do francouzského odboje, hnutí odporu. Oba byli nezávisle na sobě zatčeni a odvezeni do sběrného tábora Drancy, odkud byli deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim.

Sponzoři: Omas gegen Rechts, Steffen Vogel a Beate Resselová

cca 11.10 hodin - Stollberger Straße 39, dnes Stollberger Straße 25.

Jacob Metsch byl vedoucím oddělení v obchodních domech H. & C. Tietz, kde měl na starosti kožené, psací a galanterní zboží. Dne 28. července 1919 se oženil s Jenny Kupferbergovou. Manželé Metschovi měli dva syny: Heinze Bernharda a Wernera Ludwiga. Rodina bydlela na Pornitzstraße 1 až do roku 1936, kdy si našla nový domov na Kapellenbergu na Stollberger Straße 39. Dne 15. dubna 1942 byli manželé nuceni přestěhovat se do "židovského domu" na Apollostrasse 18. V roce 1942 se manželé přestěhovali do "židovského domu" na Apollostrasse 18. Dne 10. května 1942 byli Jacob aJenny Metschovi deportováni do ghetta Belzyce u Lublinu a zavražděni. Dne 27. února 1943 byl Werner Ludwig Metsch - společně s Justinem Sonderem - deportován přes tábor Hellerberg u Drážďan do Osvětimi a tam zavražděn. Bernhardovi se podařilo v dubnu 1939 emigrovat do Anglie.

Sponzoři: Susen Döbeltová, Astrid Güntherová a Stephan Nobis, Peer Fiedler.

cca 11.30 hodin - Platanenstraße 8, dnes Marianne-Brand-Straße 8.

Franz Philipp Schreiber patřil k dlouholeté židovské rodině továrníků v Chemnitz. "Bojkot Židů" ze strany národních socialistů zasáhl firmu Seidler & Schreiber plnou silou. Tkalcovna byla v březnu 1939 uzavřena. Franz Philipp Schreiber si uvědomoval nebezpečí, které jeho rodině hrozilo ze strany nacistického státu. Jeho synové Konrad a Klaus byli odvezeni do Anglie. Dne 20. července 1939 emigrovali Franz a Charlotte Schreiberovi s dcerou Verou Schreiberovou do Francie. Několik týdnů po příjezdu do Paříže byli zatčeni. 19. května 1940 se jim podařilo uprchnout do Nice. Svou desetiletou dceru Veru vzali do bezpečí do nedalekého kláštera. V roce 1944 byli Franz a Charlotte Schreiberovi objeveni v ilegalitě a spolu s dcerou Verou posláni do sběrného tábora Drancy. Odtud byli 27. března 1944 deportováni do Osvětimi a zavražděni.

Sponzoři: Sponzoři: Přátelé Průmyslového muzea, Tina a Martin Böhringerovi, Andreas Nitschke.

cca 11.45 hodin - Heinrich-Beck-Straße 7

Dne 10. května 1942 byla Elsa Hauptmannová spolu s více než tisícovkou Židů ze středního Německa deportována do ghetta Belzyce u Lublinu, kde byla v následujících týdnech zavražděna. Jejím dvěma dcerám Marianně Hauptmannové a Helze Hauptmannové se podařilo před nacisty uprchnout. Marianne Hauptmannová emigrovala v roce 1939 do Anglie, Helga Hauptmannová do Šanghaje. Obě dcery se koncem čtyřicátých let přestěhovaly do USA.

Sponzor: Dr. Hans-Joachim Kandler

cca 13:00 - Gerhart-Hauptmann-Platz 2

Arthur Sigler byl během listopadových pogromů v roce 1938 zatčen a deportován do Buchenwaldu. Ihned po návratu souhlasil podnikatel s "prodejem" své továrny na punčochy. O několik měsíců později byl znovu zatčen a dlouhou dobu držen ve vězení na Kaßbergu. Mezitím se Arthurovi a Hedvice Siglerovým podařilo včas dostat své dvě děti do bezpečí v Kindertransportu do Londýna. Oni sami byli 13. července 1942 deportováni "na Východ", jak stálo v deportačním seznamu gestapa, a zavražděni.

Kmotři: Eva Maria Josigerová, Franziska Schubertová a Robert Meier

cca 13.20 hodin - Barbarossastrasse 39

Na začátku roku 1936 se do Chemnitz přestěhovala zubní lékařka Dr. Margot Bähr. Začala pracovat u židovského zubaře Hanse Steina jako zubní technička. Dr. Margot Bährová bydlela nejprve jako podnájemnice na Friedrichstrasse 17, poté si našla pokoj na Barbarossastrasse 39. V říjnu 1938 se provdala za Heinricha Hochherra, syna tabákového továrníka z Heidelbergu. Následujícího roku se jim narodila dcera Suzanna Carola a doktorka Margot Hochherrová s rodinou uprchla do Holandska, aby mohla pokračovat ve výkonu svého povolání. Když Wehrmacht v květnu 1940 obsadil Holandsko, byli krátce nato zatčeni a deportováni do tranzitního tábora Westerbork. Odtud byla rodina 15. července 1942 pod velením "východopruské pracovní služby" deportována do vyhlazovacího tábora v Osvětimi a později zavražděna.

Sponzor: Dr. Christian Flade

cca 13.40 hodin - Leonhardtstraße 23

Martha Helene Nestlerová, rozená Bachmannová, byla jednou z mnoha lidí, kteří byli nacistickým státem diskriminováni kvůli duševní nemoci nebo postižení a zavražděni v jednom z center "eutanazie". V roce 1931 byla pacientkou psychiatrické léčebny v Chemnitzu.
Dne 3. května 1932 byla Helene Nestlerová na popud svého manžela přijata do sanatoria a pečovatelského domu Zschadraß. Byla jednou z prvních pacientek, které byly 8. srpna 1940 převezeny do vražedného střediska Sonnenstein ke zplynování v hromadném transportu ("Aktion T4") a s největší pravděpodobností byly téhož dne zavražděny.

Sponzor: Renate Baldyga

cca 14:00 - Altendorfer Straße 7

Komunista Max Anton Schuster patřil k odbojové skupině v Chemnitz. Na podzim roku 1944 byl zrazen a zatčen. Byl vyslýchán gestapem a ve vězení na Kaßbergu. Dne 1. prosince 1944 byl Max Schuster a dalších pět osob (včetně Waltera Maleckého) převezen železničním transportem ze státní policejní stanice Chemnitz do koncentračního tábora Flossenbürg. O několik dní později byli vězni převezeni do Litoměřic. Zde se od 25. března 1944 nacházel největší podtábor koncentračního tábora Flossenbürg. Fyzicky oslabení vězni byli dozorci SS týráni k smrti nedostatečnou stravou a téměř žádnou lékařskou péčí. Patřil mezi ně i Max Schuster, který zemřel 3. ledna 1945.

Sponzor: ver.di Okres Sasko západ-východ-jih

cca 14.30 hodin - Innere Klosterstraße 10, dnes Innere Klosterstraße 6

Početná rodina Salomona Kupfermünze a Rachely Kupfermünzové, rozené Zmigrodové, žila v osmipokojovém bytě na adrese Innere Klosterstraße 10. Jedna místnost sloužila jako kancelář pro obchod s punčochovým zbožím a textilem. Uprostřed velké hospodářské krize však musel Salomon Kupfermünz své podnikání ukončit. Manželé se z této rány osudu nedokázali vzpamatovat. Převzetí moci národními socialisty posílilo jejich odhodlání opustit zemi. Zda celá rodina v srpnu 1933 emigrovala do Francie, se zatím nepodařilo zjistit. Vzhledem k tamnímu zákonu, podle kterého museli všichni cizinci bez zaměstnání Francii opět opustit, se manželé přestěhovali do Polska. Od té doby žili v Bendzinu. Na začátku války žilo ve městě téměř 25 000 Židů, kteří později museli "dožít" v ghettu. Ghetto bylo nacistickými okupanty vyklizeno v létě 1943. Salomon Kupfermünz byl v této době zabit. Rachela Kupfermünzová byla deportována do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, kde byla v roce 1944 zavražděna.

Kmotři: Hans-Joachim Strauß, žáci a učitelé Montessori školy Chemnitz.

O projektu Kameny úrazu:

Umělec Gunter Demnig zahájil projekt Stumbling Stones v roce 1993. Od té doby se rozrostl v celoevropskou vzpomínkovou kampaň. Pomocí zlatě zbarvených kamenů chce kolínský umělec, aby dnešní lidé "zakopávali" o tehdejší příběhy a jména a vyrovnali se s nejhorší kapitolou německých dějin. Každý Kámen klopýtnutí pokládá před poslední svobodně zvolené místo pobytu. Na mosazné desky umělec vyryje několik údajů: jméno, rok narození, datum úmrtí a důvod, proč každou jednotlivou oběť fašisté zabili.

Vzhledem k současné pandemické situaci se Gunter Demnig nemůže 6. května zúčastnit slavnostního položení desky v Chemnitz.

AG Stolpersteine organizuje položení kamenů

První Kameny úrazu v Chemnitz byly položeny 6. července 2007. Projekt zahájil Svaz pronásledovaných osob nacistickým režimem - Liga antifašistů Chemnitz (VVN-BdA), který je dodnes jeho organizátorem. Spolupracuje s historiky a městskou radou v pracovní skupině Kameny úrazu, která každoročně organizuje pokládání kamenů. Patronem projektu je pan starosta Sven Schulze.

Sponzoři kamenů

Výroba jednoho Stolpersteinu stojí 120 eur. Tuto částku spolek buď vybere pomocí darů, nebo se najdou lidé či firmy a školy, které by chtěly kámen sponzorovat.

Každý, kdo by se chtěl stát sponzorem budoucího Stolpersteinu, najde všechny důležité informace na www.stolpersteine.eu nebo na www.chemnitz.de/stolpersteine.